Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Nejvýraznější církevní památkou města Jeseníku je farní kostel Nanebevzetí Panny Marie na východním okraji historického jádra města, mezi náměstím a vodní tvrzí.

Kostel je orientován ve směru západ – východ s hlavním vstupem v portále pod osovou, z půdorysu kostela vystupující průčelní štíhlou věží. Ta je ukončena vysokou štíhlou jehlancovou střechou. Na mohutné obdélné trojlodí navazuje na východě ustoupené polygonálně ukončené kněžiště. Na severní straně k němu přiléhá drobná sakristie. Ve středu jižní fasády trojlodí vystupuje z obvodu kostela drobná kaple. Celá stavba kostela je laděna v duchu novorenesance. Kostel je většinou přístupný celý den.

Vůbec první písemná zmínka o zdejším chrámu je z roku 1418, kdy je zmiňován kostelní oltář Všech Svatých. Jistotou však je, že kostel je starší a jeho původ je třeba hledat až v gotice. Před rokem 1457 byl kostel patrně vážně poškozen požárem, neboť z tohoto roku je zmínka o obnově chrámu. Další velký požár zasáhl kostel v roce 1638. Do roku 1651 byl však už zhruba opraven. Po této velké opravě se listiny zmiňují o nádherném hlavním oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie, které je dodnes kostel zasvěcen a dva boční oltáře sv. Hedviky a sv. Ondřeje. Vedle posledního oltáře byla v malé kapličce umístěna křtitelnice. Kolem vnitřních zdí kostela byly ochozy, na kůru varhany v ceně 105 tolarů.

Další katastrofy v podobě požárů potkaly kostel v letech 1696 a 1737. Tehdy byla zcela zničena fara se vším zařízením i matrikami. Klenba kostela však bez škod vydržela, i když se při nich vždy rozlily všechny zvony.

Z roku 1804 pochází podrobnější popis kostela: měl kněžiště 9 loktů dlouhé a 12 a půl loktů široké, loď čtvercového půdorysu měla strany 33 loktů dlouhé. Věž 6 loktů široká a 56 loktů vysoká dostala r. 1795 novou kopuli. Ve srovnání se 17. stoletím se ovšem velmi změnil vnitřek kostela. Boční oltáře byly nově zasvěceny sv. Josefu a sv. Anně s obrazy malovanými r. 1763 Eliášem Františkem Herbertem. Postavil je a vyřezal ze dřeva sochař Kristián Keller ze Skorošic. Na hlavním oltáři stála nad svatostánkem dřevěná socha Panny Marie. V křestní kapli byl krásně řezaný dřevěný kříž neznámého umělce, křtitelnici vytesal z lipovského mramoru tamější kameník Kašpar Gröger.

Varhany na kůru postavil v r. 1782 Antonín Finkler z Javorníku za 1000 tolarů; před nimi stál malý pozitiv. Varhany přestavěl v r. 1799 Šebastián Staudinger z Andělské Hory. Na kůru se nacházely čtyři trubky, dva lesní rohy, dvoje housle, jeden basetový roh, jedno violoncello a pár kotlů. Na věži visely tři zvony, z nichž největší z r. 1737, ulitý Janem Jiřím z Nisy, vážil 18 centů. Druhý, který pocházel z dílny téhož zvonaře, je z r. 1738 a třetí v r. 1794 odlil Wolfgang Straub z Olomouce. Věžní hodiny patřily městu, jež mělo povinnost je udržovat.

Poslední velká přestavba nesoucí se v duchu tehdy moderní neorenesance proběhla v 80. letech 19. století. Tuto podobu nese kostel dodnes.

Kolem kostela se pohřbívalo do r. 1791, kdy byl zřízen nový hřbitov. Stály tu i dvě kapličky, které dal farář Rother zbořit, okolí kostela upravit a osadit 30 lípami.